Chiméra malých modulárních reaktorů – na českou elektřinu NE, pro teplo ANO
SMR. Tři písmenka, která ve světě jaderné energetiky rezonují (zejména v posledních letech) stále více a více. Proč tomu tak je? Co to vlastně znamená a jsou SMR energetickou budoucností Česka či dokonce celého světa?
Co je vlastně SMR – Small Modular Reactor ?
SMR byla dříve zkratka pro malé (300 MWe) a střední (700 MWe) reaktory, tedy i stávající 4 reaktory v Dukovanech jsou SMR. Nově je dnes SMR marketingový název pro reaktory menší než 300 MWe, kde „M“ se bere jako „modulární“, i když některé modulární rozhodně nejsou. Je potřeba napsat, že těchto „malých“ reaktorů bylo a je na světě provozováno nejvíce, ne však na výrobu elektřiny pro města.
Tlakovodní reaktor S9G firmy General Electric (GE) je dnes v provozu v počtu 22 kusů na ponorkách třídy Virginia a další se staví. Ještě více bylo postaveno a provozováno reaktorů na ponorkách Los Angeles, šlo o 62 reaktorů S6G, opět firmy GE. Dalo by se s nadsázkou napsat, že GE je vyrábělo pro ponorky v sérii jako Baťa cvičky.
Není tedy divu, že velká skupina SMR jsou reaktory „ponorkové“, upravené pro souš – stavějí je země, které potřebují „zabavit“ vojenské inženýry mezi výstavbou nových vojenských zařízení. To je například situace firmy Rolls Royce, která po dokončení ponorek třídy ASTUTE potřebuje udržet vývojovou skupinu jaderných inženýrů, a proto je teď nechává vyvíjet SMR, i když takový reaktor Velká Británie rozhodně nepotřebuje.
Kde má SMR smysl a kde se opravdu vyplatí?
Vůbec země s roční spotřebou elektřiny větší než 10 TWh (jeden 300 MWe reaktor vyrobí cca 3 TWh elektřiny ročně) a dobrou sítí SMR nepotřebují – SMR se hodí na ostrovy, vojenské základny, tedy například na Sibiř, Aljašku a všude tam, kde není propojení s jinými zdroji. Není proto divu, že dnes jediný SMR v provozu je ruský KLT-4OS, původně reaktor z ledoborce. A ten najdeme na Čukotce, prakticky odříznutý od světa.
Velké jaderné země – např. Francie, USA, Korea – o SMR na svém území vůbec neuvažují. Soustředí se na bloky 1200 MWe a více. To platí i pro „střední“ země s dobrou sítí – např. Finsko či Maďarsko.
Ale i malé země chtějí raději stavět velké reaktory, např. země menší než Česko, Slovinsko či Holandsko (studie KPMG) o SMR vůbec neuvažují. V Evropě jediná země, kde zatím SMR dává smysl, je Estonsko. A to vinou jeho malé spotřeby a elektrické sítě.
Malý, střední nebo velký reaktor?
Některé „střední reaktory“, které mají marketingovou značku SMR (například NuWard, BWRX300, Rolls Royce) mohou být vhodné do lokalit se špatným chlazením (u nás se vyloženě nabízí např. Dukovany, vhodný je i jih Polska). Proč ale v Česku uvažuje Jihočeský kraj stavbu malinkého SMR NuScale pro lokalitu Temelín, není jasné nikomu… Je to naprostá ekonomická a energetická hloupost, a to si jinak akčnosti hejtmana M. Kuby opravdu vážím. Temelín má dost chladící vody na cca 3500 MWe nových reaktorů, tedy například dva EPR2, zvažuje se ale armáda 44 malých SMR firmy NuScale… Je to jako vytápět tělocvičnu buď jedním kotlem anebo 22 topítky… a ty mít všechny v jednom rohu.
Jaderné výtopny čekají
To byla situace pro elektřinu, kterou není problém dopravit přes celou zemi. Pro teplo je situace jiná, teplo lze dopravit reálně na vzdálenost 40 km (příklad Mělník-Praha), dále ne. Jaderné výtopny výkonu 50-200 MW mohou zásobovat velká města, kde je dnes drahé teplo z plynu. První vlaštovkou je čínský projekt HAPPY200. Koncept vytápění dnes nejdále posouvá český projekt TEPLATOR, který dokáže vyrobit až 150 MW z použitého jaderného paliva, kterého v Česku máme několik tisíc kusů. A to tepla levného. Například cena tepla pro Jablonec nad Nisou na tuto sezónu (2022) z plynu je 2 000 Kč/GJ. TEPLATOR dokáže vyrobit teplo hluboce pod 200 Kč/GJ. Není divu, že dovozcům plynu dělá TEPLATOR a jaderné teplo mnoho vrásek. 😏
