EU podpořilo atom jako zelenou investici – otevírá se pro Čechy zlatá jaderná horečka?
V letošním prázdninovém seriálu se zaměříme na aktuální jaderný tendr v Dukovanech, “uzavřený” neúspěšný tendr v Temelíně, možné jaderné dodavatele a i nové jaderné technologie.
Zahrnutí jaderných zdrojů do taxonomie EU (tedy možnost použít zvýhodněné finanční zdroje na stavbu jaderných zdrojů, stejné jako na např. solární či větrné) uzavřelo francouzské a začalo české předsednictví EU. Je šance, že toto urychlí český rozvoj jádra v energetice?
Jaderné zdroje v taxonomii EU – co to znamená?
V prvé řadě je dobré říci, že taxonomie pouze umožňuje financování z některých veřejných zdrojů a některých institucí. Tedy pokud by stát měl třeba 200 miliard svých korun a chtěl si postavit jeden 1650 MWe jaderný reaktor, klidně tak může i bez taxonomie. Pokud ale bude chtít toto udělat přes veřejnou firmu a použít úvěry evropských bank a podporu evropských fondů, potřebuje taxonomii. Unijní hantýrkou: “Unijní taxonomie se týká v prvé řadě aktérů na finančních trzích, jimž usnadní reportování o environmentálních cílech, ke kterým svými investicemi přispívají, a o podílu investic, které jsou s taxonomií v souladu. Dále se týká podniků, na něž se již nyní vztahuje povinnost nefinančního reportování (dosažené výsledky v environmentální nebo sociální oblasti), a EU a členských států, pro které může být užitečným vodítkem při stanovování standardů pro environmentálně udržitelné finanční produkty.”
Český energetický problém není taxonomie, český problém je, že se z vývozce elektřiny máme brzy stát dovozcem (a otázka je od koho, když naši sousedi nemají nazbyt) této klíčové strategické komodity. Dle různých odhadů potřebujeme zapojit 9.000 MWe nových elektrických zdrojů; reálně s růstem elektromobility a tepelných čerpadel až 15.000 MWe nových zdrojů, a to v následujících patnácti letech.
Potřebujeme nové zdroje energie – ideálně jaderné
Český energetický problém není ani problém jednoho nového jaderného reaktoru v Dukovanech. Temelínský tendr před deseti lety počítal s max. 3 300 MWe, dnešní dukovanský počítá maximálně s 1 200 MWe. Což je reálně 10x méně, než potřebujeme.
A český energetický problém není jen elektřina, přes milión domácností bere teplo z centrálních tepláren/výtopen, které jsou teď zasaženy astronomickým cenami zemního plynu. A zde se jedná o více než 4 500 MWt tepla pro domácnosti, které je potřeba levně a bezpečně vyrobit.
Taxonomie netaxonomie: Česko bude potřebovat 15 GWe levné a spolehlivé elektřiny a 4,5 GWt levného a spolehlivého tepla. Nejlépe bez CO2, oxidů síry, dusíku, rtuti a popílků.
A zde je dnes šance pro jádro v Česku, šance pro Teplator.
Levné energie (teplo a elektřina) ale bohužel nejsou cílem všech
Samozřejmě, ne všichni mají tento cíl, bohulibý pro obyvatele. Zejména prodejci zemního plynu, ať už jde o kremelské mozky či německé keťasy, kteří od Rusa přes Nordstream plyn levně koupili a pak nám ho “tržně” drahý chtějí prodat. Tito mají zájem jediný = plyn a žádné jádro v Česku, anebo jen to ruské. Druhá část této věty teď pomalu ztrácí na významu – po vrbětické kauze a prodeji ruské ŠKODY Jaderného Strojírenství do českých rukou, už jde Kremlu jen o zemní plyn a vůči Česku je, přes různé nastrčené spolky, striktně protijaderný.
Problémy podobné už mnohokrát na světě byly, můžeme se podívat na úspěšná řešení třeba do zahraničí (např. Francie v roce 1974), ale i doma jsme se s touto výzvou v minulosti už popasovali. Ať už si myslíme o socialismu co chceme, tehdejší federální Ministerstvo paliv a energetiky mělo řešení obdobného elektrického problému pro celé Československo:
Plán z roku 1988 na československé jaderné elektrárny z dílny týmu ultrakomunisty, ale i ultraenergetika a ministra Ing. Vlastimila Ehrenbergera.
A stejně i centrální plánovači měli řešení pro české teplárenství:
Vizualizace jaderné teplárny v Holešovicích na levém břehu Vltavy – u Trojského mostu, časopis Architektura ČSR, XXX. ročník, číslo 7 – 1971
Tedy není třeba objevovat Ameriku, stačí nechat kompetentní energetiky jednat. Máme je?
V dalším díle se podíváme na poučení z chyb tendru temelínského, který před 10 lety stál účastníky cca 10 miliard korun a vedl tam, kam nikdo nechtěl.
