Michal Postránecký: Jak úspěšný architekt vdechl život budově jaderného reaktoru

Architekt Michal Postránecký navrhl budovu pro jaderný reaktor Teplator. A tzv. „Trilobit“ už získal významné architektonické ocenění.

Ani ne před rokem vznikla první skica budovy, ve které by mohl být ukryt jaderný reaktor Teplator. Ten by jako zdroj dodával levné teplo do domácností nebo firem. Tento inovativní projekt, který má ambice transformovat teplárenství do čisté energie budoucnosti, už získal dvě ocenění v oblasti architektury a stavitelství.

Zvláštní cena NCS 4.0 v rámci soutěže Urbanistický projekt roku a Cena veřejnosti putovaly do rukou Ing. arch. Michala Postráneckého, který budovu s okolním areálem navrhl. Prozradil nám, co mu bylo inspirací a jak se na tak neobvyklém projektu pracuje.

Rozhovor s architektem Michalem Postráneckým, vizuálním otcem budovy Teplatoru

 Pane architekte, jak vznikla Vaše spolupráce s Teplatorem? Máte již zkušenosti s podobnými projekty, nebo to byla nová výzva?

Asi před necelými dvěma lety mě oslovil profesor Radek Škoda a požádal mě, zda bych mu nakreslil skicu budovy pro Teplator, protože jej měl představovat na jedné významné konferenci. Během pár dní jsem mu vytvořil první velmi jednoduchou vizualizaci. Tu jsem pak následně kompletně přepracoval do současné podoby.

Zkušenosti jsem s podobným projektem neměl, protože jde opravdu o unikátní a inovativní věc. Byla to tedy určitě výzva. Jsem rád, že jsme s projektem uspěli i před odbornou veřejností v soutěži Urbanistický projekt roku. Ten je součástí největší celostátní soutěže v oboru architektury a stavitelství Stavba roku pořádané Nadací ABF.

Jak vznikl teplátorský Trilobit?

 Jaké bylo zadání a jak probíhala spolupráce?

Cílem bylo vytvořit vizuálně ikonický projekt, jedinečný ve spojení s inovačním technologickým celkem. Jeho urbanisticko-architektonický koncept měl rovněž vyjádřit bezpečnost této technologie, kterou je možné umístit např. jako součást logistického, průmyslového či obchodně-kancelářského centra na okraji města. Může ale i nahradit současnou technologii v některých teplárnách zpracovávajících fosilní paliva.

Odbornost jsem nabíral za pochodu, bylo potřeba se zorientovat, jak Teplator vůbec funguje, co je pro jeho bezpečnost potřeba atd. Spolupráce s týmem byla naprosto skvělá a moc jsme si to užívali. Snad každý den mě něco překvapilo a dozvěděl jsem se spoustu nového.

 Podle čeho jste volil design, co Vám bylo inspirací?

Vzhledem jsme chtěli upoutat i laickou veřejnost, chtěl jsem, aby byla budova zajímavá a lákala návštěvníky jít se na technologii podívat. Zvolil jsem tvar krunýře, který symbolizuje ochranu. Kolegové jej trefně nazvali Trilobit. Zároveň je na střeše i zeleň, aby objekt ladně zapadl do krajiny.

Pod střechou je plánována dokonce i vyhlídková terasa, odkud mohou návštěvníci vidět jak do okolí, tak průhledem na bezpečnou část technologií. Jedna část je tedy prezentační, druhá je technologická. Důležité bylo i uspořádání okolí, aby projekt zaujal nejen urbanisticky, ale zároveň to byl maximálně funkční celek.

Moderní design a nutné bezpečnostní prvky jaderného zařízení

 Budova musí zcela jistě splňovat mnoho užitných a bezpečnostních kritérií. Co jste musel vyřešit?

Ano, to je stěžejní. V technické části bylo samozřejmě potřeba splnit přísné parametry, a to jak z hlediska vnitřního uspořádání, tak i logistiky okolí. Protože je tato technologie inovátorská, bylo zde pro mě mnoho neznámých, se kterými jsem se musel popasovat. Například, jak technologie funguje a jaké jsou požadavky na prostor, kam lze pustit zaměstnance, kam návštěvníka, jak funguje vnitřní logistika provozu v různých situacích, jak zavážet palivo, jak ho skladovat a přesouvat atd.

 Jak jste tedy koncept budovy navrhl?

Jde v podstatě o dvě budovy, které jsou překryty elipsovitou střechou. Přední budova je administrativně-reprezentativní centrum, druhá část je technická, ve které je v podzemí ukrytý reaktor. Na tuto část navazuje částečně zemí překrytý objekt se zázemím pro pracovníky údržby a tým výměny paliva. Hlavní konstrukce je železo-betonová a bude pochopitelně muset splňovat určité parametry.

Od designového návrhu k reálnému řešení Teplatoru

 V jaké fázi je projekt rozpracován? Jde umístit kamkoliv?

Jde o architektonický návrh se základním funkčním uspořádáním objektu. Počítáme s II. fází, která již detailně řeší vše, co takovýto objekt potřebuje, včetně komplexního zázemí. Samozřejmě bude záležet na lokalitě, kde bude objekt umístěn. Podle ní se dá samozřejmě variabilně měnit.

 Co se vám osobně na projektu líbí?

Líbí se mi vůbec celý koncept – malý jaderný reaktor, který využívá jak čerstvé palivo, tak rovněž předpokládá využití částečně vyhořelého jaderného paliva, a to za specifickým účelem – získat teplo pro centrální vytápění. Je to ekologický a bezpečný způsob výroby tepla, který je i mnohonásobně levnější, než je využití fosilního paliva. To je při dnešních turbulentních změnách cen, budoucímu nedostatku paliv, a i jisté závislosti na východních mocnostech podle mě zásadní.

Jsem také hrdý na to, že máme v Čechách tak šikovné hlavy a jsme opět v něčem před světem napřed. Bohužel, jak to tak bývá, nejsou zde ale vytvořené dostatečné podmínky pro realizaci takového projektu. Tvůrci dokonce musí bojovat i s negativními názory jiných odborníků. Přitom např. ve Francii poskytli vědcům 100 milionů EUR, aby se jim podařilo stejný koncept rovněž zrealizovat. Zatím ale mají asi dva až tři roky zpoždění a poté přijde období licencování.

Teplator je budoucnost. Nikterak vzdálená budoucnost

 Jste zakladatelem Centra města budoucnosti na CIIRC ČVUT v Praze. Jak vidíte reálné zapojení Teplatoru do ekosystému vyspělých měst?

Ve většině států Evropy i ve Spojených státech jsou podobné projekty v energetickém sektoru velmi podporované. I projekt Teplator již dokázal v EU vzbudit pozornost s pozitivním ohlasem. U nás v Čechách je to bohužel u nezávislých projektů, jako je Teplator, trochu specifické, a jsou i tací, bohužel sedící ve významných pozicích, kteří tento projekt dokáží rychle odsoudit k zániku již na samotném začátku.

Samozřejmě, že přesně takové projekty mohou a budou hrát v městech již nedaleké budoucnosti zásadní roli, jelikož je systémově dotvářejí. Využití ekologicky nezávadného zdroje a případně i stávající infrastruktury na dálkové vytápění teplem se pro města, průmyslové areály, velkokapacitní skleníky a podobně přímo nabízí.

V Centru města budoucnosti obecně řešíme, jak technologie sdílet a jak by měly spolupracovat. Základem je právě spolupráce v ekosystému energetického sektoru. Tento trend již naštěstí začíná pronikat do urbánních systémů, protože to dává smysl. Nejlevnější elektřinou je pochopitelně ta, kterou nemusíme vyrobit. Druhá ta, která se umí ušetřit a stejně tak ta, kde se spotřebují její přebytky právě sdílením se svým okolím.

Město budoucnosti je o tom, že až přijde nějaká krize, tak budeme připraveni. Teplator je podle mého názoru jedním z řešení, jak se na budoucí krize v oblasti energetiky můžeme připravit. Jak říká pan profesor Škoda, „jeden Teplator do každého krajského města!“

Děkuji za rozhovor.

Ing. arch. Michal Postránecký je český architekt a urbanista žijící v USA a v posledních letech působící také v Čechách. Jeho největším projektem v pozici Head Designer je Planet Hollywood Westgate v Las Vegas, hotel a timeshare o 2 400 ubytovacích jednotkách.

Je také autorem projektu Miltown – konceptu města budoucnosti v prostoru již bývalé vojenské základny v Milovicích. Založil Centrum města budoucnosti CIIRC ČVUT a Nadační fond Vize 2050+. Propaguje implementaci digitálně-inteligentních technologií a umělé inteligence do struktury měst.