Trapný temelínský tendr 2009-2014: poučení z krizového vývoje.

Trapný temelínský tendr 2009-2014: poučení z krizového vývoje.

Jihočeský Temelín byl už za socialismu vybrán jako lokalita pro několik velkých reaktorů, viz obrázek plánovačů z roku 1988 z minulého dílu tohoto seriálu:

A třeba nových 3400 MWe by se tam klidně vešlo a bylo by je i možné uchladit  z Vltavy. Po řece se také dobře vozí těžké díly velké elektrárny, inu, i komunisté tam chtěli mít velké reaktory a malé spíše v hůře přístupných Dukovanech. Z tohoto pohledu správná volba. Načasování výstavby na rok 2013 bylo též dobré, jen české zákony a instituce dostavbu reaktorů neskutečně protahují (i dodnes po novém Atomovém zákoně z roku 2016 na tom nejsme lépe, bohužel musíme konstatovat, že není vůle líných státních úředníků).

Temelínská otázka: mezivládní dohoda, nebo tendr?

To, co by reálně šlo postavit za 5 let, pro Temelín 3 a 4 bylo plánováno na let 12. Jedna varianta výběru byla přímá mezivládní dohoda s výrobcem (ta správná), druhá varianta tendr (dnes víme, že špatná, ale přesto zvolená). Kdo chce postavit, vybere a staví. Kdo chce nekonečně vybírat, zvolí tendr a výběrovou komisi…

Když v roce 2009, tedy více než před deseti lety, začal tendr na dva nové reaktory do Temelína, myšlenka byla jednoduchá, vábivá, leč velmi naivní: „Uděláme v průběhu pravicové Nečasovy vlády “soutěž“ na dva reaktory do Temelína, kritéria nastavíme nekontrolovatelně a neměřitelně (např. naprosto subjektivní body za licencovatelnost či obchodní podmínky), budeme hlídat rozdávání bodů a „férově“ necháme vyhrát Američany…“

V „soutěži“ tehdy byli Rusové (Rosatom), Francouzi (Areva) a Američané (Westinghouse). Tuto vládní myšlenku vítěze ale nepodporoval ani ČEZ, pro jehož vedení je jakýkoliv nový projekt ohrožení Status Quo jistých bonusů na konci roku, ani opoziční strany (proruské ČSSD, ANO, KSČM) a ani prezident Zeman, který je s ředitelem ČEZu Benešem jedna ruka. „Soutěž“ oproti přímé dohodě jim skýtala mnoho možností, jak věci mařit, k čemuž také později došlo.

Politický tlak (i z nejvyšších možných míst)

Samozřejmě „neameričanům“ se to celé také nelíbilo a tak se v Praze postupně objevilo tolik různých agentů, že se o tom naší kontrarozvědce BIS, tehdy pod vedením ředitele Langa, nikdy ani ve snu nezdálo. Nejen nezdálo, ale ani na to nebyla personálně a odborně připravena – byly to roky, kdy česká BIS dostávala pěkně na frak i na vlastní české půdě.

První situaci správně vyhodnotili Francouzi a elegantně tendr opustili. Ještě před zpravodajským intermezzem – Rusové s Američany si totiž pak u nás potrénovali diplomatické hmaty a chvaty. Za letargie a údivu BIS i vlády. Chvíli to vypadalo lépe pro Rusy (nechvalně známá cesta v roce 2013 premiéra Nečase za prezidentem Putinem do Soči), chvíli pro Američany (kdo si dnes vzpomene na letní 101-čku Mirky Němcové?).

Následně se do celé věci vložil prezident Zeman s úřednickou vládou a po příchodu další vlády pánů Sobotky a Babiše bylo po tendru… Prý na Temelín nejsou peníze. Aby tedy na nové Dukovany, za další vlády Babiše, najednou byly. Těžko uvěřitelný příběh, ale, nechodíte-li do kostela, věřte!

Teorie, že někdo v Česku bude vytvářet „tabulku vítězů“, a pak Sarkozy, Obama či Putin přijede přesně podle ní podepsat kontrakt za 250 miliard Kč, tak vzala dle očekávání za své. Účastníci tendru a polostátní ČEZ utratily cca 10 miliard korun a promarnili 5 let. Prezident i vedení ČEZ zůstalo, vláda to nepřežila.

Tendr „po česku“ a zpackané dálkové vytápění

A ještě jedna věc v Temelíně za posledních deset let zaslouží pochvalu – nápad ředitele budějovické teplárny ing. V. Krále propojit městské zásobování teplem se stávající temelínskou elektrárnou. Účinnost elektrárny se tím sice sníží, ale není ekologičtější způsob dálkového vytápění. Bohužel, jsme v Česku: ČEZ zvolil takový výběr dodavatele teplovodu, že dokončení projektu je zatím v nedohlednu…

Rozumná úvaha roku 2009 na výstavbu nových reaktorů v Temelíně měla být podpořena také odvahou a přímým podpisem s dodavatelem, bez trapné soutěže. Jedna věc je technologie (když ministři tehdy tak chtěli, tak proč ne americká?), druhá je výstavba (tam by se daly najít společnosti s lepší historií než Westighouse), kterou nemusí dělat stejná firma. Třetí věcí je provoz, ten by u nás měl být určitě český.

Abychom našli i klady tohoto tendru – vybrání vládního zmocněnce pro dostavbu, který přímo radil premiérovi Nečasovi, byla správná volba. Náměstci, poradci ministrů a ani ministři nemají na takový úkol správný „výtlak“ a v případě „dukovanského“ tendru jsme jich už viděli pár zašlapaných do země.

Česko nové reaktory vybrané stále nemá… A opět „hledá“ dodavatele za bujarého pálení drahého ruského plynu. Teď hledá jen jeden reaktor pro Dukovany, volí opět „tendr“, opět jsme měli zpravodajské intermezzo (Vrbětice 2021), opět máme na ČEZ skupinu, která tvoří „tabulku vítězů“ a zatím dva „jaderní“ zmocněnci to nepřežili (funkčně), ministry nepočítejme. Chybovat je lidské, ale toto opakování stejných chyb vypadá na závažnou nedbalost.

Příště se podíváme (na tendr pro Dukovany), jak na výběr reaktoru jít ZNOVU a LÉPE.